Co je to vlastně přírodní kosmetika?

Přírodu milujeme, unikáme do ní před běžnými dny plnými shonu, je pro nás nevyčerpatelnou zásobárnou inspirace a nejoblíbenějším zdrojem báječných ingrediencí pro naši kosmetiku. Ale co je to vlastně přírodní kosmetika a je pro nás „přírodní“ složení kosmetických produktů vždy tou nejlepší variantou? Poutavý rozhovor s RNDr. Josefem Novákem, nestorem české kosmetologie, který leta působil jako náš ředitel výroby a nyní po odchodu do důchodu spolupracuje jako konzultant vývojového teamu a odborný školitel, zodpoví záludné otázky a odhalí i mnohem více zajímavých informací.

Co je to vlastně přírodní kosmetika, co si pod tím máme představit?

Velmi těžká otázka hned na úvod. Na rozdíl od potravin neplatí v EU žádná pravidla, která musí kosmetika splňovat, aby mohla nést označení přírodní, bio, nature, organic apod. A každý výrobce si vlastně sám může definovat svoje pravidla, co bude jako přírodní, bio apod. označovat.

A to nejsou na světě či alespoň v EU žádná jasná pravidla?

Když v devadesátých létech minulého století začali především velcí výrobci prosazovat koncept přírodní kosmetiky, vyrojila se řada společností, které si vytvořily vlastní certifikáty a vlastní pravidla. Některá z nich byla poměrně absurdní - např. jeden z certifikátů Nature splňovala kosmetika, která obsahovala alespoň 80 % přírodních látek. A přírodní látka je (a v jejich certifikaci byla) i voda. A tak prakticky každý výrobek toto splňoval.

Během let se vyprofilovalo několik společností, jejichž certifikáty se běžně používají. Patří mezi ně především německý BDIH – kontrolovaná přírodní kosmetika a francouzský Ekocert. Z Ekocertu vychází i česká certifikace CPK – certifikovaná přírodní kosmetika.

Jaké jsou hlavní zásady pro takovou certifikaci kosmetiky?

Nejdůležitější podle mne je výčet surovin, které kosmetické výrobky nesmí obsahovat. Jedná se především o ropné produkty, tedy bílý minerální olej a vazelínu. Dále jsou to silikony, syntetická barviva, syntetické vonné látky a většina konzervačních látek. Nepřípustné jsou rovněž syntetické UV filtry a řada tenzidů, tedy látek, která mají za úkol pěnit a odstraňovat špínu.

Dá se říci, že certifikovaná kosmetika je vždy lepší a přínosnější, než necertifikovaná?

Rozhodně ne. Celý koncept mi v současné době přijde spíše marketingový, než vědecký. Krátkým surfováním na netu lze lehko zjistit, že část společnosti považuje adjektivum „přírodní“ za potvrzení, že taková látka vždy jen prospívá a nikdy nemůže škodit. Ale příroda je i muchomůrka zelená či vraní oko čtyřlisté, zmije, mamba, kurare, námel, ebola a řada dalších, kde lze o přínosu pro lidské zdraví úspěšně pochybovat.

Myslím, že v současné době je dobrý džob strašit lidi, jaké hrůzy jedí, pijí či používají jako kosmetiku. Jako výstižný příklad bych uvedl dopis starostlivé maminky, jejíž pubertální dítko si oblíbilo levandulový sprchový gel. A na etiketě se dočetla, že tento gel obsahuje syntetickou modrou barvu a na netu se dozvěděla, že může způsobovat u dětí hyperaktivitu. A že už takhle se jí zdá potomek aktivní až příliš. Pravda, tato barva je povolená v potravinářství, mnohokrát testovaná a ve výrobku použita v množství desetitisícin procenta. Probrali jsme nejpřísnější světové potravinářské regulace a mohli maminku uklidnit – aby se koncentrace této barvy přiblížila k dovoleným hranicím, muselo by dítě každý den vypít sprchového gelu 230 litrů.

Dalším problémem je třeba i zákaz používání syntetických vonných látek. Ono to vypadá hezky, že certifikovaná kosmetika může být ovoněna jen přírodně, tedy esenciálními oleji. Ty mají ale prakticky všechny vysoký alergenní potenciál a není prakticky možné vytvořit kosmetiku, aby voněla a zároveň neobsahovala prokázané alergeny. Rovněž konzervace jen dovolenými přírodními látkami nemusí být v mnoha případech dostatečná. Hrozí pak nebezpečí množení plísní, kvasinek či bakterií (pro které je většina kosmetických výrobků ideální potravou) a takové výrobky by mohly být našemu zdraví velmi nebezpečné.

Při výběru kosmetiky by mělo být klíčové to, jakým způsobem je složení poskládané, zda jsou látky a jejich kombinace účinné a hlavně bezpečné pro naši pokožku a celé tělo. Mnohé přírodní látky jsou v kosmetice skvělé, jiné ale na kůži nepatří.

A jak je to s chemií v kosmetice?

Podle jednoho extrému chemie do kosmetiky nepatří a správné jsou jen přírodní zdroje bez chemické úpravy. V tom případě by nám ale zbyly jen přírodní oleje či extrakty. Jsou to sice skvělé suroviny, ale představují jen velmi malou část kosmetických výrobků. Pro všechny jejich další aplikace – aby čistily, myly, apod. už musí nastoupit chemie.

Druhý extrém tvrdí, že chemie je všechno okolo nás. A kdyby "přírodní" spotřebitel - odpůrce chemie - znal chemické názvy těch pro něj správných surovin, tak by nejen nepoužíval kosmetiku, ale asi umřel hlady. Když se podíváte na složení např. vyloženě přírodní borůvky, kterou utrhnete na mýtině v tom nejčistším lese, najdete tam jednadvacet éček a k tomu takové věci, jako třeba 3-methyl butyraldehyd, butylovaný hydroxytoluen či methylparaben. A panthenol, o jehož úžasném významu pro kosmetiku i potravu snad nikdo nepochybuje, má správný název kyselina 3-[(2R)-2,4-dihydroxy-3,3-dimethylbutanamido]propanová.

A jak je to s používáním přírodních látek u výrobků Manufaktury?

Všechny naše výrobky obsahují co největší možné množství přírodních látek; používáme v každé řadě jak rostlinné oleje, tak extrakty a jejich kombinace jako aktivní látky. Část našich výrobků by certifikace splnila, ale není to naší prioritou. Důležitější je pro nás co největší šetrnost našich výrobků ke spotřebiteli a také k životnímu prostředí. Snažíme se dodržet principy trvale udržitelného rozvoje – používáme místní suroviny. Raději budeme do našich výrobků zapracovávat pivo, ovesné beta-glukany či extrakty a oleje ze sedmikrásky, než dovážet přes půl světa žen-šen. Snižujeme množství obalů a snažíme se používat třeba u lahviček z PETu co nejvyšší množství recyklátu, i když jsou tyto lahvičky ošklivější a dražší. Rádi odoláváme nabídkám na levnou výrobu mimo naši republiku, zejména v Asii, a vyrábíme v Čechách. Preferujeme lokální původ obalů – lahvičky jsou vyráběny v jižních Čechách, krabičky v českých tiskárnách...

Další informace o obsahu přírodních ingrediencí v kosmetice Manufaktura najdete zde.

RNDr. Josef Novák

Nestor české kosmetologie, který pro Manufakturu vyvinul mimo jiné ikonický produkt - pivní šampon. Jako ředitel výroby působil v Manufaktuře od roku 2005. Nyní, po odchodu do důchodu, je však stále konzultantem vývojového teamu, odborným školitelem prodejního personálu a autorem veškerých legislativních podkladů pro certifikace našich produktů.

„Roky s Manufakturou patří profesně i osobně k nejkrásnějším údobím mého života. Pracuji s výjimečnými lidmi a v atmosféře, kterou mi mnozí kolegové z oboru závidí. A jsem si jistý, že se bude stále dařit - spojení originálních nápadů, vysoké profesionality, důrazu na kvalitu, osvíceného vedení a skvělého kolektivu prostě musí fungovat.“